Jak to udělat, aby mysl byla uvolněná?
- Dbát na výraz svého obličeje, věnovat pozornost obočí, dbát na to, aby obočí
- bylo uvolněné! Doporučuji, aby jste se občas podívali do zrcadla a hlavně
- trvale nevraštěte obočí.
- Nekousejte rty! Kousání rtů způsobuje, že QI /energie/ směřuje vzhůru.
- Prsty. Dobře se podívat zda nemáme prsty sevřené jako když svíráme ruku
- v pěst.
- Krk zaměřením na krk zjistíme zda není kontrahován, stažen.
- Zkontrolujeme ramena zda je nemáme stažená.
Metoda úsměvu 
Když budeme takto na sobě pracovat pomůžete své mysli, že bude uvolněnější.
Nejdůležitějšími úseky je obličej a ústa. Co nejvíce se usmívat!!Když budete dbát na
to, že budete stále nosit úsměv na rtech vaše mysl bude daleko uvolněnější.
Naproti tomu když máte pořád nachmuřené obočí všichni na vás uvidí, že máte
vnitřní tenzi. Je to velice důležitý moment jak pěstovat svůj vnitřní klid!
Pěstování sebedůvěry, vnitřního
klidu 
Po té co si vypěstujete vnitřní sebedůvěru, vnitřní klid pak je nutno, aby jste měli od
všech věcí určitý odstup, nadhled. V takových situacích je dobré přistupovat k věcem
s nadhledem! Je tomu stejně tak v situaci, kdy vaše země je ve válce. Kdy vláda musí
vyhlásit stav ohrožení, a v tom okamžiku vláda přiznává, že nastali nějaké potíže.
Potíže, které vyžadují uvést v život nějaká rychlá opatření.
Země se ocitla v určitém postavení ze kterého se nemůže nijak vymknout.
Stejně je tomu tak když zjistíte, že trpíte nějakou chorobou. Musíte si to přiznat.
Pokud jsme nemocní, vypadá to, že máme nějaké problémy. Je to nepopiratelná
skutečnost kterou máte před očima. Jste s tím bezprostředně konfrontováni a je
úplně k ničemu pokud se této konfrontaci snažíte vyhnout. Musíte jednat zdravě.
V takových případech to znamená, že se takové skutečnosti poddáte, přistoupíte
na ni. Nesmíte tvrdošíjně vzdorovat. Kupříkladu nemůžete se sami na sebe zlobit.
Nebo se snažit svalit odpovědnost na ostatní. Především nikdy nesmíte svalovat
odpovědnost která je na vás na někoho jiného. To je určitý psychologický postoj
který musíte mít pod kontrolou. Je to i v obecném pojetí.
Neměli by jste svalovat odpovědnost na druhé za události které vás potkali, a u té
nemoci to platí zrovna tak. Protože takový přístup, postoj je zhoubný, nezdravý.
Tento druh určité zloby, zatrpklosti, zavilosti není dobrý u nemoci. Je vždy nezdravé
když se za to zlobíte na někoho jiného. Pokud cítíte nějaký hněv vůči někomu.
Pokud pociťujete nějaké zvláštní stavy jako vztek tak všech těchto stavů se musíte
okamžitě zbavit. Musíte je setřást.
Samozřejmě, že člověk by se mohl nějakým způsobem obrnit a táhnout to i v takovém
rozpoložení dál, ale pokud je člověk nemocný tak by si měl říci. S tímhle musím
jednou pro vždy skoncovat a musím se toho zbavit. To znamená, že musí otočit
stránku. Pokud k tomu dokážete takto přistupovat tělo není již týráno takovými
nezdravými stavy a může veškerou svoji energii zaměřit na boj s nemocí!
Pokud je onemocnění doprovázeno příznaky jako znehybnění, bolest, utrpení,
zvláštní způsob diety nebo krmení tak člověk se musí naučit je snášet.
Přijmout tuto realitu strádání, utrpení. Nutno je tomu rozumět tak, že se jedná o
určité přechodné období a protože je to utrpení přechodné tak je musíte
trpělivě snášet. Tento druh postoje, přijetí umožní duchu mysli, aby se uvolnila.
Když je mysl uvolněná tak i utrpení a bolest se lépe snáší.
Vnímání utrpení a bolesti je velice úzce spojena se stavem srdce, mysli. Pokud jste
více či méně rozrušeni vnějšími událostmi, když se necítíte dobře tak je to příznak
určitého vnitřního strádání. To nemusí vůbec souviset s onemocněním, pouze to může
být reakce na vnější událost, podnět. Pokud jste ještě navíc nervově vypjati tak
potom utrpení je o to větší. Naproti tomu když se dokážete uvolnit a máte přístup
takzvaně, že ty věci přijímáte tak i utrpení se stane snesitelnější.
Někdy stačí změnit psychologický přístup a můžete dokázat, že vám vnitřní pocit
strádání zmizí. Nejdůležitější je přistoupit na realitu, že jste nemocní. Pokud na to
takto volně, svobodně přistoupíte umožní to v mnohém vývoj a léčbu toho
onemocnění. Značí to, že to ovlivní to co vás čeká a jak se ta nemoc bude vyvíjet.
Vnitřní klid. Přijetí nemoci. To jsou přístupy spíše pasivní. Dle mého názoru když
jsme konfrontováni s takovouto situací je nutné ještě navíc k těmto postojům přidat
určitou psychickou aktivitu. Protože ten pasivní postoj není dostačující. Obvykle
nemocní kteří trpí chronickým onemocněním tak trpí depresemi. Deprese většinou
pochází z únavy která přetrvává dlouhou dobu. Tato únava která se vleče je
doprovázena nesnesitelným pocitem, že už to nemůžeme unést.
Postupně se z nás začnou vynořovat pesimistické myšlenky. Tento pesimismus a
depresivní stavy jsou zvlášť zhoubné pro stav zdraví. Proto se domnívám, že v těchto
situacích je nutno si navodit aktivní stav mysli. Pokud nemáte pod kontrolou
nervovou depresi a necháte ji rozbujet tak se můžete dostat do stavu který nemusíte
přežít. Můžete ztratit veškerou naději a deprese může také změnit metabolické funkce
. To znamená, že síly organismu se ještě zhorší dostanete se takříkajíc na dno. To
znamená, že v případě emoční blokády se ta choroba ještě více zhorší. Proto se tvrdí,
že stav deprese je jedna z nejvíce zničujících záležitostí. Nutno u pacienta vyvinout
co nejvíce aktivní stav mysli. Musíme ho přepnout na pozitivní způsob nahlížení na
věci.
Jak se aktivní  stav mysli projevuje?
Pokud se nám v sobě samém podaří vybudovat takový pozitivní přístup okamžitě se
nás zmocní neotřesitelný pocit sebedůvěry. Daleko lépe potom nasloucháme léčiteli,
příbuzným, blízkým, přátelům. Navíc při takovém pozitivním vyladění máte navíc chuť
pátrat po smyslu života, máte snahu nenechat na sebe doléhat stres každodenního
života. Obvykle předtím než choroba propukne může být člověk plný ambicí. To
znamená, že se stále žene za bohatstvím, slávou. Ovšem když vypukne choroba
tak se může dostat do stavu jaký má život smysl. Musí se sama sebe ptát zda si
zvolil správný způsob života. Jestli tak jak žil bylo správné. Může si začít uvědomovat
jaký tlak má okolní prostředí na jeho zdraví. Pokud jsme postiženi nevyléčitelnou
chorobou máme šanci znovu pořádně přemýšlet o vlastním smyslu života a pokusit
se pochopit jaký máme cíl. Velice často takové subjektivní vědomí umožní jinak
nakládat s tlakem okolí.
Například dejme tomu, že nějaká událost na vás silně tlačí, doléhá na vás. Pokud
máte jasnou představu jaké jsou vaše životní cíle, pokud jste pochopili, že hnát se
za slávou a bohatstvím není tím nejjasnějším cílem pak můžete z psychologického
hlediska čelit společenskému tlaku v tomto smyslu. To, že začnete přemýšlet o
smyslu života je velice důležité a to pro život v přítomnosti tak i pro život budoucí.
Proto by se člověk měl oddávat aktivnímu a pozitivnímu přemítání. Velice často si
neuděláme čas, abychom přemýšleli o smyslu života. Je to téma které spousta lidí
zanedbává!!Pokud se tak stane a my tu příležitost máme tak bychom měli přemýšlet
o určitých činnostech.
Samozřejmě když je člověk nemocný nemůže již dělat to co dělal předtím, ale
nicméně je nutno přes tu momentální překážku a vzhledem k těm skutečným
možnostem které nám zůstávají je dobré se věnovat aktivitám směřujícím ke
kontaktu s vnějškem. Hlavně se nesmíme nechat nemocí příliš omezovat, protože
nemoc by nás rychle unavovala a získávala by nad námi moc. Bylo konstatováno,
že v době odchodu do důchodu se zvyšuje počet onemocnění rakovinových.
Je to období kdy aktivní lidé najednou nemají co dělat. Jestliže se připravíme o
vnější aktivity tak podporujeme vznik určitého utrpení, starostí. Je to morální
psychické utrpení kterého se budeme těžko zbavovat. Chceme –li se nadále věnovat
některým činnostem tak dny rychleji ubíhají a můžeme zapomenout na veškeré utrpení.
Také je důležité dbát, abychom dostatečně a dobře spali!!Předtím než usneme tak
musíme
dbát abychom se uvolnili, protože toto uvolnění bude podporovat příchod uvolňujícího
spánku. Je třeba dbát také o to, abychom příliš dlouho nesetrvávali na lůžku.
Zůstáváte –li dlouho na lůžku a tím prospíte velkou část času tak to sníží odolnost
vašeho organismu. Lidé v nemocnici kteří se prakticky nepohybují.
Vidíte, že bez ohledu na nemoc je nutno vést pravidelný život v rámci svých fyzických
možností. Například ráno si zacvičíme. Je velice užitečné v průběhu dne si stanovit
dobu kdy si zacvičíme několikrát denně. Tím bráníme organismu, aby se unavil.
Samozřejmě pokud to naše cvičení bude příliš intenzivní tak naopak únavu vyvolá.
Jestliže vůbec necvičíte tak se tělo může velice rychle vyčerpat. Je zapotřebí provádět
fyzickou činnost, přiměřeně a správným způsobem !! Když se cítíte dobře tak se
pokuste pustit si hudbu. Nebo si přečtěte některá díla o smyslu života. Taková četba
vám umožní se duševně uvolnit. Můžeme konstatovat, že právě tyto četby o smyslu
života podporují v maximální míře relaxaci ducha a naše vnitřní uvolnění. Můžete
diskutovat o problémech života pozitivních s přáteli, rodinou nebo s nimi hovořit o
vzájemných zkušenostech. Hlavně se vyhněte utkvělé myšlence smrti, protože budete
žít v neustálé úzkosti. Čili jakmile máte příležitost tak mluvte. Mám na mysli rozhovor
s lidmi kteří vám jsou blízcí. To vám usnadní lépe pochopit otázky života a Vaše mysl
se zklidní!
S přáním hodně sil Váš terapeut Ivana Chutná,citace je z jejích stránek...super!!!
její stránky:
http://www.ivanachutna.cz/index.php?kam=profil
|
