Na stránkách serveru Doktorka jsem se setkala se stavem, kdy mladá holčina měla SLE, léčený, ale byla u ní pořád extremně velká únava a i hodně mladé děvče nemohlo dýchat a postupně se přidaly mdloby (prostě sebou sekla a byla chvilku v bezvědomí ).....Bez vysvětlení, i když proběhla nějaká vyšetření, příčina zjištěna nebyla.

Je prostě dobré vědět o plicní hypertenzi . 

Je to sice vzácný stav u SLE, ale může nastat...

Plicní hypertenze je stav charakterizovaný vysokým krevním tlakem v plicním oběhu.

Za plicní hypertenzi se považuje zvýšení středního tlaku v plicnici nad 25 mmHg v klidu nebo nad 30 mmHg při zátěži a zvýšení plicní arteriolární rezistence na 3 WU (Woodovy jednotky) a více.

Plicní hypertenze je aktuálně podle WHO klasifikována do 5 základních skupin.

www.plicnihypertenze.cz/proodborniky/klasifikace.htm

Nejedná se o onemocnění jako takové, ale hemodynamickou (cévně - krevní) abnormalitu, která provází řadu onemocnění.

Většinou je možné prokázat její příčinu, a tedy hovoříme o sekundární plicní hypertenzi (ta bývá jako důsledek SLE).

Primární plicní hypertenzi, nyní podle Světové zdravotnické organizace nazýváme idiopatickou (neznámá příčina) a familiární (vrozená rodinná zátěž).

Plicní arteriální hypertenze je pak diagnóza, kterou stanovíme vyloučením jiných možných příčin.

Podstatnou onemocnění je zbytnění cévní stěny arteriií v plicích. Závažná plicní hypertenze vede k zvýšené námaze pravé srdeční komory, která pumpuje krev přes plicní cévy do levé poloviny srdce. Dlouhotrvající a neléčený vysoký tlak v plicních cévách vyčerpává pravou srdeční komoru, která se zvětšuje a ztrácí celkovou funkčnost.

V důsledku vysokého tlaku v plicních cévách dochází k postižení cévní výstelky, smrštění svalů ve stěně cévní a zbytnění cévní stěny. Toto vede k zúžení průsvitu malých plicních cév a opětovnému zvýšení tlaku krve v této oblasti, který následně vede k postižení pravé komory srdeční a brání správnému okysličení krve.

Nejčastější příznaky /na těle/ jsou:

• slabost
• únava
• nevýkonnost
• dušnost (pocit nedostatku dechu)
• závratě
• mdloby
• namodralé zbarvení rtů a kůže (cyanóza)
• otoky kotníků nebo dolních končetin
• bolest na hrudi
• bušení srdce (palpitace)

Plicní hypertenze je závažný stav, který vzniká při řadě srdečních ale i mimosrdečních onemocněních - třeba autoimunitního původu. Je nutná časná diagnostika a léčba k zabránění trvalých změn plicního řečiště a postižení srdce.

Plicní hypertenzi lze členit dle pravostranné srdeční katetrizace (změření tlaků v plicních cévách pomocí duté ohebné trubičky, která se zavádí z krční žíly do srdce a plic, vyšetření je nebolestivé, místo vpichu se umrtví a po vyšetření nemocného nelimituje) na hypertenzi:

1. při postižení levé části srdce (např. chlopenní vady, dlouhodobé srdeční selhávání, ischemická choroba srdeční)
2. při zvýšeném průtoku plicními cévami (např. vrozené vady srdeční)
3. při onemocnění plic, dýchacích cest, při postižení plicních cév (chronická obstrukční plicní nemoc - CHOPN, pneumokoniózy, stav po plicní embolizaci či opakovaných embolizacích, systémové onemocnění pojivové tkáně, idiopatická či familiární plicní arteriální hypertenze)

Idiopatická plicní arteriální hypertenze je velmi vzácné onemocnění. Ročně postihuje 1 až 2 osoby z 1 milionu obyvatel. Odhaduje se, že touto nemocí trpí v České republice nejvýše několik desítek lidí. Častěji onemocní ženy, především ve věku 35-40 let. Idiopatická plicní hypertenze se však může vyskytnout ve všech věkových skupinách.

V důsledku vysokého tlaku v plicních cévách dochází k postižení cévní výstelky, smrštění svalů ve stěně cévní a zbytnění cévní stěny. Toto vede k zúžení průsvitu malých plicních cév a opětovnému zvýšení tlaku krve v této oblasti, který následně vede k postižení pravé komory srdeční a brání správnému okysličení krve.

Příznaky jsou zpočátku často lehké a netypické a lze je zaměnit za projevy jiného onemocnění srdce a plic. Příznaky idiopatické plicní arteriální hypertenze jsou natolik netypické, že průměrná doba od jejich vzniku do stanovení diagnózy je až několik let.

Sekundární plicní arteriální hypertenze : nejčastěji u nemocí:

      Plicní art.hypertenze u autoimunitních onemocnění - (zatím v AJ), přeložím snad časem!!! 

http://www.medscape.com/viewarticle/572027

Diagnostika

Při diagnostice plicní hypertenze sehrává jednu z nejdůležitějších rolí nemocný, který se díky příznakům ocitá u lékaře, který zahajuje vyšetřovací program:

• přes podrobné vyšetření nemocného,
• krevních rozborů,
• EKG,
• rentgenového vyšetření srdce a plic,
• vyšetření dechových funkcí plic (spirometrie)
• až k echokardiografickému vyšetření (ultrazvuk srdce), kde lze velmi pravděpodobně poprvé vyslovit podezření na plicní hypertenzi a popsat anatomické rozměry srdečních oddílů.
• Konečné stanovení dg a druh postižení se stanovuje pomocí katetrizace. (změření tlaků v plicních cévách pomocí duté ohebné trubičky, která se zavádí z krční žíly do srdce a plic, vyšetření je nebolestivé, místo vpichu se umrtví a po vyšetření nemocného nelimituje, není v narkose a komunikuje s lékaři).

Katetrizace - info o metodě a jejím provedení :

http://zdravi.medicentrum.com/ed/0/do/examinations/kardiovas_sys/?f=katetrizace_srdce