Adopce nejen na dálku...:o)))

19. 2. 2008

Adopce

Adopce na dálku (známo též jako resp. sponzorování dětí) je populární způsob dobročinnosti, jehož podstatou je sponzorvání dětí z chudých rodin v rozvojových zemích a následné (spolu)financování jejich vzdělávání a obživy, než se postaví na vlastní nohy.

Někdy v jeho rámci dochází k formální (či symbolické) adopci sponzorovaného dítěte.

V současné době v České republice i ve světě běží celá řada podobných projektů od různých organizací podporujících děti v Litvě, Ugandě, Bangladéši a dalších zemích. Cílem je umožnit dětem vzdělání dostačující k tomu, aby si dokázaly v životě zaobstarat důstojnou obživu a přitom nebyly vytrženy ze svého rodinného a kulturního prostředí.

citace z Wikipedie.

Někde jsem četla trefný citát: když chceš pomoci - nedávej člověku rybu, ale nauč ho ryby lovit...

Adopce:

1.děti

Doma u nás :

dětské domovy:

http://www.sance.cz/dokument.aspx?docId=541&jazId=1&oblId=1&katId=86

Ve světě :

1.nejvíce adopcí na dálku se uskuteční asi přes tyto organizace:

http://www.charita-adopce.cz/index.php?id=000242

http://www.incz.info/04-02.htm

2.existují také specialisté na adopce na dálku a na jednotlivé země:

indie:

http://www.hk.caritas.cz/adopce/

srí lanka:

http://www.adopce-srilanka.com/clanky.php?sekce=1

afrika:

http://www.humanistinarovinu.cz/adopce.php?id=4&sub=12&typ=n

tibet:

www.protibet.org

http://www.protibet.org/view.php?cisloclanku=2006110002

KLUCI:

http://www.protibet.org/view.php?cisloclanku=2007100001

http://www.protibet.org/view.php?cisloclanku=2006120023

HOLKY:

http://www.protibet.org/view.php?cisloclanku=2006120020

nepál:

www.namastenepal.cz

cituji z těchto stránek:

Nepál patří mezi nejchudší země světa a tento fakt se do značné míry odráží i na nepříznivých životních podmínkách nepálských dětí. Mnohé z nich musí celý den pracovat na polích, aby pomohly rodině s obživou. Rodiče o jejich vzdělávání často nemají zájem. Děti jsou pro ně důležitá a také levná pracovní síla a neumí si představit, jaké výhody může jejich vzdělání v budoucnu přinést. Míra negramotnosti ve venkovských oblastech Nepálu je proto vysoká. A když někteří osvícenější rodiče chtějí své potomky přece jenom do školy posílat, nemohou si to z finančních důvodů dovolit. Nepálské státní školy jsou sice bezplatné, ale rodiče musí zakoupit školní uniformy, učebnice a pomůcky.
Mnoho dětí se snaží beznadějné bídě uniknout odchodem do měst, především do hlavního města Káthmándú. Odcházejí za vidinou lepšího života s možností získání dobře placené práce, ale jen nepatrné části z nich se jejich představy vyplní. V naprosté většině končí bosé, špinavé a v roztrhaných šatech na ulici. Přespávají přímo na chodníku, většinou na kartonových krabicích, na obživu jim musí stačit pár rupií, které se jim podaří vyžebrat od turistů, případně zbytky jídel vyhozených z restaurací. Mnohé z nich trpí podvýživou a nejrůznějšími nemocemi. Snaží se vykonávat i nějakou, byť špatně placenou práci: sběr odpadků, čistění bot nebo si přivydělávají jako poslíčci či těžkou nádenickou prací, často v nevyhovujících až nelidských podmínkách. Snadno se stávají obětí vykořisťování a mnozí z nich skončí jako prostitutky či narkomani.
Takové děti ztratily kontakt se svou rodinou a tak i jejich podporu a denně se setkávají s odmítáním a neláskou.

Cílem projektu adopce nepálských dětí je především zlepšení situace těch nejchudších z nich a zabránit jim tak v osudu bezprizorních dětí ulice. Umožnit dětem vzdělání a dát šanci na kvalitnější budoucí život jim i jejich rodinám. Podpora vzdělání zvyšuje možnosti dětí rozvíjet své schopnosti, svůj talent a postarat se v dospělosti nejen sami o sebe, ale i o členy své rodiny, a to v jejich přirozeném kulturním prostředí.
Zasílané finanční příspěvky dávají dětem naději na lepší život, než mají jejich rodiče, a možnost dosáhnout takových životních podmínek, jaké obyvatelé západní společnosti považují za základní a samozřejmé. Nejde o pouhé posílání peněz, ale o vytvoření vztahu důvěry, dobrosrdečnosti a porozumění mezi lidmi, kteří, ač pocházejí z různých kulturních a sociálních prostředí, si našli cestu k srdci toho druhého.

...chystám se tam adoptovat jednu holčičku, protože dívat se do těch krásných očí, a jak stojí smutně ve vypůjčených šatech před objektivem..., je nad moje síly...,zato utrhnout si od pusy 500korun za měsíc v mých silách prostě je...

...nepomohu všem, ale třeba pomůžu dobrotě v jejím srdci nezmizet...

peru:

www.peru.cz/inka

nejvíce na: http://www.peru.cz/inka/projekty.html

námi adoptovaný Gilber...je Peruánec jako víno .... Je ze čtyř sourozenců, rodiče jsou velmi chudí a rodina nemá žádné pozemky a jen jednu krávu.Domek je hliněný...mám pokračovat?...Je narozený v roce 1993...

a ke štěstí mu stačí 6000 korun, považte na ROK!

cituji ze stránek adopce v Peru:

http://www.peru.cz/inka/projekty.html

Projekt Sonkoča - přeloženo Sluníčko:

Děti, které dostávají pomoc od českých kmotrů, chodí do běžných peruánských státních škol. Zde získávají všeobecné vzdělání. V naprosté většině se jedná o vesnické školy, buď základní v bydlišti nebo blízkém okolí dítěte, nebo střední ve střediskových obcích jako je Chinchero, Tinta a Paucartambo.

Výjimkou je velmi nadaný chlapec Dino, který studuje na střední škole v Cusku a bydlí u své tety. O víkendech jezdí domů do Pucamarky.

Nadační děti s českými kmotry nedostávají finance přímo – nemůžeme je poskytnout ani jejich rodičům. V situaci, kdy má rodina téměř neustále hlad, by mohli použít peníze pro jiný – v té době naléhavější účel. Za peníze od kmotrů dětem kupujeme školní pomůcky včetně uniformy, školního dresu, platíme dětem zápisné do školy, některé povinné školní akce, atd.

Pro představu – zápisné do školy stojí 50 – 4.500 Kč podle typu a umístění školy, sešit asi 10 Kč, vodové barvy 60 Kč, učebnice biologie 550 Kč, Bible 490 Kč, uniforma přibližně 800 Kč. První rok střední školy značně přesahuje částku 8.500 Kč, které pro dítě obdržíme od českého kmotra, ale v dalších letech se náklady snižují – už se nehradí počáteční testy pro rozřazení dítěte do tříd, uniforma, sportovní úbor, některé knihy používá dítě více let.

Děti nám vždy na začátku školního roku – ten je v Peru od konce března do prosince – napíší seznamy pomůcek, žádaných školou, podepsaných od učitele, a naši spolupracovníci věci nakoupí a dětem předají, respektive mají některé věci nakoupené do zásoby (ve větším počtu se kupují se značnou slevou) a dětem je vydávají ze skladu..
Prof. José Manuel Quispe Cáceres v kraji Tinta sleduje pečlivě zájmy dětí a kupuje jim odborné knihy, příslušející jejich věku. Tyto knihy jim půjčuje na několik měsíců. Posléze dítě knihu vrátí a tato je zapůjčena dalšímu zájemci. Půjčujeme dětem rovněž klasickou literaturu, aby si mohly číst doma nebo na pastvě. Většina dětí tráví odpoledne se zvířaty na pastvě.

Během roku průběžně převážíme korespondenci mezi kmotrem a dítětem. Dopisy převáží Olga Vilímková při svých cestách do Peru, které podniká jako průvodkyně CK, a také někteří čeští turisté, jedoucí do Peru. Dříve jsme dětem vozili také dárky od kmotrů, ale rodiče dětí a některé vesnické rady nás opakovaně žádají, abychom dárky dětem nedávali. Prý vyvolávají závist a smutek ze strany dětí, které ve vesnici také bydlí a nemají kmotry. Je pravda, že obdarované děti mívaly obrovskou radost, a kmotři byli také rádi, že mohou svému malému poslat dáreček, měli tak bližší vztah. Rádi bychom ale respektovali žádost samotných rodičů našich dětí, naprosto chápeme křehkost situace a sousedských vztahů a nadále se omezíme na předávání dopisů.

A to se mi hodně líbí , že děti jsou podporovány v kultuře jejich země a peníze jsou vydávány přísně na jejich potřeby, protože kdyby jejich chudí rodiče dostali ty peníze, okamžitě by je vydali na jiné věci .

Ještě je hodně pozitivní, že sponzorované dítě chodí automaticky do školy a tím pádem má nárok na bezplatnou zdravotní péči.Jinak rodiče děti třeba drží doma, aby pomáhaly s hospodářstvím, děti nechodí do školy a nárok na zdravotní péče potom není žádný...

Gilber nám píše každý měsíc dopis, poslední dobou se i nějak rozkreslil ...namaloval mi třeba svoji krávu a krásné scenerie hor v jejich okolí...a chce být elektroinženýrem.

Je pravda, že vždycky když přijde dopis, mám slzu v oku a honem mažu mu odpovědět.

Představa, že kdesi v dálce v peruánských Andách si čte na pastvě můj přeložený dopis (nadace Inka zajistuje překlad dopisu do španělštiny a dopravu adoptovanému dítěti ZDARMA)...mi nedá dlouho mu neodpovědět...

Mějte se hezky a pokud jen trochu můžete, ADOPTUJTE!!!! Bude Vás to hřát u srdce...třeba...

filipíny:

http://naseafricance.wz.cz/

ukrajina:

http://www.shp-ukrajina.cz/adopce-na-dalku/

2.staři lidé a různě tělesně a duševně postižení lidé, taky sirotci:

http://www.shp-ukrajina.cz/dustojny-zivot/

3.zvířata v zoo:
Když si klikntete na odkaz a pořádně se porozhlédnete po stránce, lze si otevřít i seznam zvířat a přímo sms-kou zasponzorovat zvířátko, které je vašemu srdíčku nejmilejší!!!